h1{font-size:18px;}

Tibetská tradiční hudba

Tibet se rozkládá na velehorské náhorní plošině Himalají, jeho dějiny a společenský vývoj jsou do značné míry určovány sousedstvím velkých zemí Mongolska, Indie a Číny. Dávní předkové dnešních obyvatel Tibetu, v období kolem 3.století před naším letopočtem ze stepí střední Asie, z oblasti Mongolska, začali pronikat na náhorní plošinu Himalají, později se dostali až do Nepálu a severozápadní Indie. Nejstarší uváděná legenda říká, že snad v 6.stol. z nebe po posvátné šňůře sestoupil božský potomek, který byl přijat za prvního krále Tibetu a bylo ustaveno náboženství Bön.
  První stopy buddhismu pronikly z Indie do Tibetu již v 6.století, politicky je prosazoval král Songcän Gampo a následně Thisong Decän. Do Tibetu byl pozván indický jogín Padmasandhala, který putoval Tibetem a vyučoval obyvatele v buddhismu, založil první klášter Samjä. Položil tím ideový základ tibetského buddhismu. Skutečný vliv a rozvoj tibetského buddhismu začíná až od 11.stol., v syntéze s prvky dřívějších šamanských a animistických tradic. V r.1578 se uskutečnily rozhovory tibetského krále Sönama Gjamccho s mongolským císařem Altachánem, který mu udělil titul "dalaj" (mongolský názav pro oceán). Byla tím vytvořena instituce dalajlámy jako náboženského a politického vůdce Tibetu.
  Veškerý kulturní (a často i společenský a politický) život v Tibetu se pak po řadu staletí utvářel pod vlivem specifického tibetského buddhismu, zvaného někdy lámaismus. Láma je tibetský duchovní učitel a mistr, dalajláma pak navíc i vůdce ve smyslu politickém.

Čínský vliv v Tibetu
V historii se Tibet ocital střídavě pod vlivem Číny, Indie, Mongolska a dalších okolních zemí. Dominantní byl vždy vliv Číny, i v obdobích samostatnosti Tibetu. Ve 20.stol. čínský vliv v Tibetu výrazně zesílil zvláště v období po r.1950, kdy Čína uzavřela smlouvu s Tibetskou vládou o přičlenění jako autonomní oblasti. Vedle dočasných dobových sporů a politických problémů (které již odezněly a nyní pro nás nejsou podstatné) to přineslo výrazné pozitivní aspekty :
- Zrušení feudalismu, který do té doby v Tibetu přežíval a udržoval mnoho lidí, zvláště na venkově, v područí, bídě a nevzdělanosti (některé dokonce v otroctví).
- Zrovnoprávnění žen, které byly dříve nejutlačovanější skupinou Tibeťanů.
- Pozemková reforma dosavadního feudálního, velkostatkářského a klášterního vlastnictví půdy, která byla dána k dispozici rolníkům k obdělávání.
- Zřízení veřejného školství, místo jednostranného, nepravdivého a zaostalého klášterního školství. Klášterní školství zůstalo zachováno jen pro náboženské vzdělávání, především mnichů.
  Po překonání deformací čínské "kulturní revoluce" se tyto pozitivní stránky staly převažující a vedly k podstatnému zlepšení života prostých Tibeťanů. Převládly přátelské a vzájemně se obohacující vztahy mezi Čínou a Tibetem a pokračoval pokrokový vývoj při zachování a rozvíjení skutečných duchovních hodnot a moudrosti Tibetu.
Stručně shrnuto: V Tibetu byl nastolen mnohem lepší život než za časů vlády feudálního dalajlámy a tisíců mnišských parazitů. Nynější dalajláma (T.Gjamccho) žije v exilu v Indii, má však v zásadě pokrokové názory.
Pozn.: V r.1959 vypuklo v Tibetu ozbrojené povstání - občanská válka, ve které se dřívější "elity" snažily o návrat ke starým pořádkům své nadvlády. Bylo vyprovokováno v režii tajných služeb západních mocností, které plánovaly na strategicky výhodné Tibetské náhorní plošině zřídit raketové vojenské základny, které by - v duchu studené války - vojensky ovládaly celou velkou oblast jihovýchodní Asie. Nepodařilo se to, byli tam vysláni čínští vojáci a spolu s Tibeťany povstání porazili.
 Je třeba zdůraznit, že vztah Číny a Tibetu je v našem povědomí velmi ovlivněn hrubým politickým zkreslováním ze strany západních masmédií (naše se rektoskopicky přidaly); ve skutečnosti je to jinak, je to všechno složitější..!..  Jsem si vědom, že tyto politické okolnosti do našeho stručného pojednání o tibetské hudbě nepatří (ostatně, osobně jsem apolitický, akcentuji pouze etickou a filosofickou stránku). S omluvou je zde zmiňuji jen v zájmu objektivity - pro aspoň částečnou korekci u nás rozšířených falešných představ a názorů.

Tibetský buddhismus je složitou kombinací mahajány a indické tantry *), která mu dodává vysoce ritualizovaný, mystický a esoterický charakter. Tibetský buddhismus má řadu sekt, z nichž hlavní jsou čtyři: minkmapa ("stará škola" založená již v 8.stol.), kagjupa (meditativní škola, založená v 11.stol.), sakjapa (do 15.stol.), gelukpa (řeholní škola "žlutých čepic", založená počátkem 15.stol., od 17.stol. je dominantním směrem; rekrutuje se z ní i dalajláma).
*) Nejstarší texty indické tantry podle legendy vznikly z dialogů boha Šivy s jeho manželkou Déví. Tantrický systém, který se pak doplnil a rozšířil mezi 5.-10.stoletím, obsahuje prvky božského kultu, obřady úrodnosti, magii, šamanismus, sexuální praktiky. Tantrická jóga zdůrazňuje úlohu psychosomatických spekulací - koncepci čaker - energetických center v lidském těle (převážně podél páteře), "sublimaci" či "transcendenci" sexuální energie při orgasmu do "vyšších sfér vědomí", což má vést k pravému vyvrcholení a osvobozující zkušenosti.
  Některé tantrické prvky byly, zvláště v severní Indii, převzaty do mahajánového buddhismu. V Indii pak ve 12.stol. došlo k vytlačení buddhismu a jeho postupné integraci do hinduismu - Buddha byl pak interpretován jako avatár boha Višny. Tantrický buddhismus se však zachoval a dále rozvinul právě v Tibetu.

Rovněž tibetská tradiční hudba se vyvíjela v úzkém sepětí s tibetskou odrůdou buddhismu - lámaismem *). Tento náboženský směr více než kterýkoli jiný směr buddhismu je orientován na mnišský život v klášterech s mnoha rituály se specifickým koloritem (jako je rituál Mahakala).
*) Toto se týká duchovně zaměřené tibetské hudby. Tibetská lidová (etnická) hudba je zcela jiná, její kořeny nejsou v Indii, podobá se spíše hudbě střední Asie a Mongolska.
  V Tibetu je mnoho lámaistických klášterů (i každá vesnice či osada se snažila zřídit svůj klášter, kde by se vzdělávali jejich chlapci). V historii bylo od 8.století vybudováno kolem 10 000 klášterů, z nichž se do nynější doby dochovalo asi 1400 funkčních. Největší je palác Potala (na obrázku vlevo) v hlavním městě Lhasa Tibetské autonomní oblasti, který však slouží především jako administrativní centrum. Dalších velkých klášterů je kolem 20. V Tibetu nyní žije více než 45 000 mnichů. V historii to bylo až 600 000 mnichů.
      
Nekonečné odříkávání manter tibetskými mnichy se děje monotónním "mručivým" hlasem s hlubokými vibracemi, který však má svou melodiku a mystickou působivost. Tyto tajemné zpěvy tibetských mnichů doprovázejí rytmy zvonců, činelů, bubnů a dalších hudebních nástrojů (uvedených níže). V tibetském vokálním projevu se vyskytuje svérázná zvláštnost - alikvótní bifonický hrdelní zpěv. Zvláštním nastavením jazyka a rtů lze docílit toho, že při vydávání nazálního tónu se některé alikvótní tóny základního zpívaného tónu zesílí natolik, že slyšíme z úst jednoho zpěváka současně tóny dva. Kromě Tibetu se bifonický zpěv provozuje též v Mongolsku a přilehlé oblasti Tuvy a Altaje.
Kritická poznámka: lesk a bída tibetských klášterů
V zájmu objektivity bychom si život v tibetských klášterech (a celkově v tradiční tibetské teokraticko-feudální společnosti) neměli příliš idealizovat! Osvícení filosfové a duchovní učitelé zde tvoříli jen velmi malou část. Většina mnichů byla málo vzdělaná, jejich duševní obzor příliš nepřesahoval mechanické učení manter, které omílají neustále dokola, bez hlubšího porozumění. Motivace pro klášterní život byla u většiny nikoli duchovní, ale spíše možnost lehčího života v chudé zemi. Počet klášterů a mnichů v nich byl často nadměrný (až čtvrtina celkové mužské populace), takže se nedostávalo dostatek lidí na práci pro zajištění životní úrovně a rozvoje v Tibetu.
Ve společenstvích velkého počtu mnichů se dále projevovaly i tak negativní jevy jako je šikana a sexuální zneužívání....

Tibetské hudební nástroje
Náboženské obřady tibetských mnichů jsou doprovázeny zvuky a hudbou na specifické nástroje. Nejjednodušším "hudebním nástrojem" jsou tibetské mísy, což jsou bronzové misky různých velikostí (původně používané i jako jídelní), které se rozezní úderem paličky, načež krouživým pohybem paličky po obvodu mísy lze tón táhle udržovat. Dále jsou to různé gongy (často značných rozměrů), zvony, činely Relmo, bubny (buben Nga, Damaru). Často se též používají lastury Sankha, jejichž táhlým troubením se v kláštech svolávají mnichové k obřadům. Mohutný zvuk vydávají dlouhé tibetské trouby - horny Rang dung, které mají délku kolem 2 metrů, někdy až 3 m.
      

F o n o t é k a :

Buddhistické meditace
Zpívá: Lama Karta
Vibrace míru - meditační hudba na tibetskou flétnu
Hraje:
Tibetan meditation - relaxační hudba na motivy tibetských obřadů
Nahrál: Phil Thornthon
Tibetan buddhism - ......................
Dhama Suna - tradiční tibetská hudba "gar"
..........
..................... řada dalších titulů bude doplněna .........

Vojtěch Ullmann