h1{font-size:18px;}

Studentská léta - gymnázium, universita

Studentské vzpomínky - humor mladých let

Gymnázium Litovel	Děkanát Matematicko-fyzikální fakulty - vchod	Kolej 5.května	Stanový tábor UK u Albeře

Vedle odborných - profesních - pojednání z oblasti jaderné fyziky ("Jaderná fyzika a ionizující záření"), astrofyziky a kosmologie ("Gravitace, černé díry a fyzika prostoročasu", "Antropický princip aneb kosmický Bůh"), se ve svých literárních textech snažím případným zájemcům přiblížit i některé pěkné či humorné události a zážitky, kterých jsem byl svědkem nebo účastníkem. Z těch nejstarších vzpomínek to byly "Poezie života na venkově". V tomto krátkém článku bych si dovolil vrátit se o trochu méně let zpátky, do doby svých studentských let.

Školní léta
O našich učitelích na základní škole ZDŠ v Konici jsem psal v pojednání "Vzpominky-Zajimava mista-Lide.htm#Ucitele". Od 6.třídy k nám do třídy kromě žáků z Konice chodilo i několik dětí z okolních vesnic - Křemence, Čunína, Štarnova, Runářova, Skřípova, Brodku, Březka, Jesence, Dzbele. Ve třídě nás bylo asi 25 žáků, o něco víc děvčat než kluků. O přestávkách se dělaly různé běžné legrácky a nepřístojnosti. Házeli jsme po sobě třebas mokrou houbou, kreslili křídou humorné obrázky, postříkali některou lavici vodou, a pod. A často též drobné přátelské potyčky a šarvátky, kterých se někdy účastnily i dívky (malé škrábance či modřiny po pádu se ale ojediněle mohly vyskytnout).
  Jako legrace se zde někdy klukům s oblibou dělaly i údery do rozkroku, většinou slabé a neškodné. Já jsem ale při jedné takové malé potyčce o přestávce jednou dostal hodně silné kopnutí přímo do varlat. Svíjel jsem se na zemi, sténal bolestí a bylo mi nevolno. A děvčata se mi ještě smála, že se držím za pohlaví a křečovitě jsem zkroucen na zemi - považovala to za legrační příhodu. Nezazlívám jim to, nemohla vědět jak je to pro kluky stresující. Dovrávoral jsem do lavice a držel jsem si ruce stisknuté v rozkroku. Ve vyučovací hodině jsem se bál, abych nebyl vyvolán k tabuli, ještě asi půl hodiny se mi špatně chodilo. Pak to ale přešlo a všechno bylo O.K. (jen slabá bolest ještě přetrvávala do večera) - i já jsem se tomu pak zasmál, nakonec jsem to též považoval za legraci.
   Ale trochu mne naštvalo, že jsem vypadal jako "padavka", která nic nevydrží. Takže jsme s pár dalšími kluky začali "trénovat" údery do těchto partií. Při opakovaných úderech dochází k určité adaptaci, desenzibilací nervů a snižuje se bolestivost. Ze začátku to bylo trochu obtížné - od nepříjemného svíjení na zemi, přes ohnutí v pase, až po téměř úplnou necitlivost, stejnou jako při úderu do libovolné jiné části těla, třebas kolene nebo lokte. Já jsem pak vydržel (bez "mrknutí oka") i velmi silný úder. Většinu kluků však takový silnější úder zcela paralyzuje, svíjejí se na zemi a delší chvíli jim trvá, než se z toho zotaví... Po pravdě řečeno, ta bolest většinou není tak hrozná jak se často píše. Není to sice příjemné, ale pokud kluk není "poseroutka", může to s trochou sebezapření vydržet. Já jsem s tím osobně neměl žádný vážnější problém (kromě té první zkušenosti).
 Gymnázium v Litovli
Po skončení ZDŠ v Konici (r.1965) jsem nastoupil do gymnázia (s tehdy oficiálním názvem SVVŠ) v Litovli. Dojíždělo nás tam autobusem z Konice (jednoduché otevřené autobusové nádraží pod náměstím je na obrázku vlevo) asi 6 spolužáků, cesta trvala zhruba hodinu. Na řadě zastávek přistoupilo dalších několik spolužáků. Z Konice na Litovel se jezdilo dvěma trasami :
Konice - Ochoz - Rakůvka - Bohuslavice - Vilémov - Bílsko - Cholina - Myslechovice - Haňovice - Nasobůrky - Litovel předměstí - Litovel nádraží ;
Konice - Březsko - Hvozd - Luká - Slavětín - Nová Ves - Chudobín - Nasobůrky - Litovel předměstí - Litovel nádraží .

  V Litovli se pak od autobusového nádraží přešla hlavní silnice, šlo se cestou kolem kostela s několika podloubími, dále napříč přes náměstí, Opletalovou ulicí a nakonec cestou kolem rybníka ke gymnáziu. Odpoledne na zpáteční cestě jsme se často stavili v proskleném bufetě v levé části náměstí (bylo tam i několik stolků venku), kde jsme si koupili kofolu či jinou limonádu, kávu, vlašský salát, obložené chlebíčky, palačinky, kremrole, různé sýry, nebo jiné pochutiny.
      
  Ředitelem školy byl prof. S.Sládeček, který vyučoval hlavně český jazyk a literaturu, někdy i dějepis. Třídního učitele jsme měli profesora matematiky F.Procházku, na fyziku prof. F.Geschwindera, chemii prof. R.Novotnou (ráda dělala chemické pokusy, při nichž to kouřilo, hořelo, bouchalo). Trochu svéráznou osobností byl prof. dějepisu a latiny Z.Tincl, který rád dělal legrácky s děvčaty (bylo vidět že se mu ty dívky líbily, ale v rámci korektního pedagogického přístupu to projevoval jen na humorné úrovni...). Prof. tělocviku F.David měl též rád humor, při kterém někdy používal i lidové chlapské méně spisovné výrazy (např. "Kurva kluci, procvičujte svá mladá ale shnilá těla, ať vám narostou pružné svaly a ne tlusté báchory a prdele ! ") ...
  V gymnaziálních letech s námi v naší či sousedních třídách, nižším nebo vyšším ročníku, studovala řada pěkných dívek, které se nám líbily, ale většinou jsme s nimi ještě neuměli navázat erotické vztahy. Byli jsme jen rádi, když jsme se s nimi mohli projít a příp. posedět v hospůdce; alkoholické nápoje jsme tehdy ještě nepili.
  Různí studenti měli odlišný zájem či nelibost k jednotlivým předmětům. Mně bavila především fyzika (zvláště elektřina) a matematika, někteří jiní s tím měli problémy. Profesor matematiky a fyziky někdy domlouval žákům kterým tyto předměty nešly, hlavně dívkám: Děvčata, já vím že i pěstování kytiček je krásné a přeji vám abyste se tomu úspěšně věnovaly. Ale snažte se aspoň něco zapamatovat z té matiky a fyziky, pro všeobecný rozhled. Já vám úplně pěknou a výbornou známku z těchto předmětů většinou dát nemohu, ale aby to byla aspoň průměrná známka, která by vám nekazila vysvědčení. A mě říkal: Vojto, tvůj vyjímečný talent na exaktkní vědy matematiku a fyziku ti dávají přímo povinnost tyto obory vystudovat a profesionálně se jim věnovat i ve svém povolání po celý život!
Vím že to bývá složitější, i řada dívek má velký talent pro exaktní vědy. A mnozí kluci, kteří by tento talent též měli, jsou lajdácí a dávají přednost lehkomyslným zábavám, před náročným studijem. I já jsem s tím někdy musel trochu bojovat..!.. Ale nakonec se fyzika stala mým celoživotním povoláním.
  Moc hodná a kultivovaná byla paní profesorka francouzštiny a literatury Marie Kočí, která bydlela v malé vesnici Slavětíně (autobusová zastávka se nachází v lesích u silnice mezi Konicí a Litovlí, vesnice leží kousek níže pod lesem, poblíž Javoříčka, Luké a Vojtěchova). Vyprávěla nám mimo jiné o svých studiích v Paříži na Sorbonské univesitě (včetně příběhů se štěnicemi; já jsem osobně nikdy skutečnou štěnici neviděl...). Humanitně zaměřeným studentům radila možnosti universitního pokračování. Mně, jako fyzikálně orientovanému studentovi, doporučovala nejen striktní studium fyziky a matematiky, ale i filosofických aspektů naší existence a života (reflektovaných v humanitních vědách a v literatuře). Dal jsem jí brzy za pravdu, měl jsem ji moc rád, řadu let jsem s ní koresponoval a i jsem ji párkrát navštívil.
 Letní studentské brigády
Při studiu (ve škole, gymnáziu, universitě) je samozřejmě primárním úkolem získat teoretické vzdělání v humanitních a přírodních oborech. Avšak rovněž je důležité neztratit kontakt s realitou - s praxí. Jedním ze způsobů, jak tuto kontinuitu udržovat, jsou brigády v přírodě. V některých letech, kdy byl nedostatek pracovních sil, tato brigádnická činnost též napomáhala zachovat potřebnou výrobní kapacitu továren nebo družstev.
 Bramborové brigády
Již na základní škole v Konici jsme jsme v 6. - 9. třídě chodívali na brigády na brambory, především na jejich sklizeň v první polovině září. S našimi učiteli jsme chodili většinou na pole nad lesem Bor, kde jsme vykopávali brambory, třídili je podle velikosti a sypali je do pytlů, které větší kluci nakládali na vůz, tažený buď koňmi nebo traktorem. Nebo se brambory sypaly přímo na vlečku a odvážely se ke skladování nebo zpracování.
     
Jednou jsme se 4 kluci domluvili a nepozorovaně "zběhli" z bramborového pole do lesa Bor. Sešli jsme dolů pod les na Střelnici a pokračovali dále k mlýmu na Jílovci. Věděl jsem, že asi 100 metrů odtud je ve svahu tajná pozemní chodba, o které nikdo neví. Půjčili jsme si motyku a rýč a po asi hodině kopání jsme narazili na zamčené kovové dveře - dál jsme se již nedostali... Tak jsme vrátili nářadí a pokračovali jsme směrem ke Křemenci, ke starému opuštěnému mlýnu. Kolem polorozpadlého mlýnského kola jsme se protáhli do sklepa, kde jsme našli pár neporušených sklenic zavařenin švestek a jahod; jednu z nich jsme si otevřeli.
 Brigády zpracování ovoce
I jako studenti gymnázia v Litovli jsme v letním období chodívali na brigády. Často do bylo do továrny Fruta - Seliko, která je na konci Litovle směrem na Nasobůrky. Zpracovávalo se tam ovoce a zelenina, vyráběly se kompoty, marmelády, sterilovaná zelenina, .... Podíleli jsme se na loupání broskví, třídění jahod, hrášku, ...... .... i na dalších pracích. .... ....
          
 Chmelové brigády
Též jsme chodívali na chmelové brigády. Na jaře to bylo natahování drátků a zavádění keříků malých sazenic chmelových lián do osnovy chmelnice. Konstrukce chmelnice je zhotovena z většího počtu (200 i více, podle rozlohy chmelnice) dřevěných sloupků tloušťky asi 10 cm a výšky cca 5 metrů, umístěných v pravidelných odstupech (cca 6×8 m), dole zapuštěných v zemi a nahoře spojených vodorovným provázáním pomocí kovových drátů. Mezi horní osnovou a dolní půdou je pak vedeno velké množství tenších svislých vodicích drátků, po kterých se pak plazí chmelové liány, na nichž rostou chmelové šištice.
  Hlavní chmelové brigády byly při sklizni chmele v polovině září. Většina chmele se již tehdy sklízela strojově, my jsme na menších chmelnicích ručně sbírali ("česali") chmelové šištice a dávali je do košíků ("věrtelů" objemu kolem 30 litrů), za den jsme načesali cca 10-20 věrtelů. Někteří z nás byli u česacího stroje a sušárny chmele, k němuž se dovážely celé chmelové liány, strhnuté z drátků v chmelnici. Mnoha studentům se chmelové brigády docela líbily, byla tam často uvolněná a romantická atmosféra, legrace, navazovaly se tam přátelské a někdy i milostné vztahy...
        
My studenti z gymnázia Litovel jsme na chmelové brigády jezdívali většinou do oblastí mezi Litovlí, Přerovem, Prostějovem a Olomoucí (okolí Tršic, Kokor, Velký Týnec, Žeravice, ....), kde bylo několik poměrně velkých chmelnic.
 Lyžování na Paprsku
Litovelské okolí je kraj rovinný a nížinný (cca 230 m nad mořem), s poměrně mírnou zimou, sněhu nebývá mnoho a často rychle roztaje. Ani na sousední Drahanské vrchovině (cca 730 metrů n.m.) či na Kopečku (cca 400 m n.m.) nebývají optimální podmínky k zimním sportům.
          
Na zimní lyžování jsme s některými našimi profesory na gymnáziu v Litovli jezdili do Jeseníků na chatu Paprsek. Stojí na kopci Výhledy (1022 m) pod Kralickým sněžníkem (1423 m), blízko Petříkova. Znalcem Jeseníků v Litovli byl náš pan prof. Frýdl. Kromě množství sněhu (vydržel většinou až do konce dubna) a pěkných lyžařských tratí, tam též bývalo i hodně legrace. V noci jsme spali nad sebou na jednoduchých patrových postelích (palandách). Říkali jsme si pozdě do večera často "pikantní" anekdoty a starší spolužáci někdy líčili i své erotické příběhy, se kterými jsme my mladší ještě neměli osobní zkušenosti...
  Na obrázku je maturitní tablo naší třídy z roku 1967 (jsou tam jen kantoři kteří nás v tomto roce učili, ne někteří další kteří nás měli jen v 1. a 2. ročníku) :
                
Maturitní večírek jsme měli v turistické chatě Jeskyňka (Vzpominky-Zajimava mista-Lide.htm#JavorickoJeskyne) na kopci nad Javoříčskými jeskyněmi. Protáhl se téměř na 3 dny a byl velmi bujarý..!.. Poprve jsem tam ochutnal šumivé víno "Šampaňské", které jsem do té doby neznal. Ale více se mi líbilo klasické "suché" neslazené víno, v přiměřeném množství (ne vždy se ale to přiměřené množství daří dodržet..?!..).
        
  V dalších letech jsme pak několikrát měli setkání spolužáků v loděnici v Litovli (asi 250 m od autobusového a vlakového nádraží). V hlavní budově loděnice je velká místnost ("hangár"), kde byly dva velké stoly s cca 20 židlemi a několik dalších stolků se 4 židlemi. Po všech obvodových stěnách stály regály, v nichž byly naskládány kajaky, kanoe, pramice a další loďky, které si tam příznivci vodních sportů půjčovali. Když jsme tam slavili setkání spolužáků, někteří z nás si později v noci šli i zaplavat do ramene (náhonu) řeky Moravy.

Matematicko-fyzikální fakulta
Po maturitě na gymnáziu v r.1967 jsem začal studovat fyziku (na radu pana učitele Jáchyma) na Matematicko-fyzikální fakultě MFF UK v Praze. Na MFF fakultě jsme chodili do čtyřech budov. Především to bylo do dvou sousedních budov Ke Karlovu 3 a 5, kde byl děkanát, studijní oddělení, katedra fyziky a fyzikální ústav. Velké posluchárny byly M1 a M2, F1 a F2. Mezi těmito dvěma budovami vedou dolů Albertovské schody (116 schodů), na kterých jsme jako študáci i někdy dělali "závody". Dole na Albertově se pak jde kolem Botanické zahrady, která je po levé straně.

                                                                                 Budovy MFF Ke Karlovu 3,5 a Albertovské schody
Dále jsme chodili do budovy na Malostranském náměstí a v Karlíně (z koleje 5.května dolů přes Žižkov, pak 300 m tunelem pod kopcem Vítkovem a dále Thámovu ulicí) na přednášky z matematiky. Areál Troja v Holešovičkách se teprve začal stavět.
             
   Na MFF UK jsem na některých přednáškách ještě zažil i legendárního profesora matematiky Vojtěcha Jarníka (zabýval se především diferenciálním a integrálním počtem). A též prof. V. Kořínka, jehož hlavními obory byla algebra a množiny, zvláště teorie grup. Byl však známý hlavně svou roztržitostí.
Vzpomínám si např., že jsme jednou byli na jeho přednášce ve velké posluchárně M1, která měla vzadu nahoře dvoje vchodové dveře. Během přednášky se dopotřebovala bílá křída a prof.Kořínek vyšel jedněmi dveřmi půjčit si křídu ve vedlejší přednáškové místnosti. Vzápětí se otevřely druhé dveře a pan profesor se ptal po křídě, s negativním výsledkem. Pak se vrátil původními dvěřmi a řekl že ani vedle bílá křída není, takže se to musí dokončit s modrou křídou... Prof. Kořínek měl též rád hory, jeho zálibou bylo lyžování.
   Z fyzikálních přednášek mohu jmenovat např. Kvantovou fyziku s prof. Jozefem Kvasnicou (jeho kuriózní zálibou bylo sbírání velkého počtu kravat a "motýlků"). Z Jaderné fyziky vzpomínám hlavně na prof. Václava Petržílku, který byl i předsedou naší státnicové komise.
 Jaderná fyzika, Ústav jaderného výzkumu ÚJV Řež
Ti z nás, kteří se počínaje 3.ročníkem specializovali na jadernou fyziku, pak chodili i na Fakultu jadernou a fyzikálně inženýskou FJFI v Břehové ulici a jezdili do Řeže na Ústav jaderného výzkumu ÚJV. Jezdili jsme tam většinou vlakem na železniční trati [Praha-Kralupy nad Vltavou-Děčín], vlaková zastávka Řež. Do ÚJV se odtud chodí přes řeku po úzké trošku se houpající lávce. Na opačné straně, nad vlakovou tratí, se zvedají strmá skaliska, na kterých roste a kvete mnoho pěkných rostlin.
Silniční příjezd z Prahy do Řeže je přes Kobylisy, Zdiby, Klecany, odkud se sjede směrem k řece do Husince-Řeže. Je to z opačné strany než vede lávka z nádraží na obrázku vlevo.
   Svou diplomovou práci na téma "Rentgen-fluorescenční spektrometrie" jsem dělal v ÚJV Řež na Oddělení jaderné spektrometrie. Vedoucím práce byl Ing. Miroslav Vejs z Katedry jaderné fyziky MFF UK. Etalonové vzorky se ozařovaly v jaderném reaktoru (neutrony) nebo v cyklotronu (protony, deuterony), já jsem je pak měřil na polovodičovém Ge(Li) spektrometru ( https://www.astronuklfyzika.cz/DetekceSpektrometrie.htm#5 ) s mnohokanálovým analyzátorem (na obrázku vlevo) a tehdy ručně - analogově - jsem je vyhodnocoval. Spektrum se průběžně zobrazovalo na osciloskopické obrazovce na hlavním panelu přístroje (měla světle zelenou barvu). Výstup dat byl tehdy dlouhou papírovou páskou s vytištěnými počty naměřených impulsů. Tyto hodnoty se pak vynášely na milimetrový papír, graficky se vykreslovaly, vyhodnocovaly se polohy píků (energie gama) a plochy pod fotopíky (intenzity gama, po korekci na energetickou účinnost detektoru). Vznikly tím objektivní gama-spektra měřených radionuklidů nebo charakteristického X-záření, umožňující jadernou a materiálovou anylýzu. Zajímavostí bylo, že mezi měřenými vzorky byly i historické exponáty krásných skleněných nádob, které jsem si půjčoval z Národního muzea a měřil v nich zastoupení těžších prvků.
Mnohokanálový analyzátor byl později nahrazen přímou akvizicí impulsů do buněk ve vymezené části paměti počítače, s analýzou a zobrazením pomocí počítačové grafiky.
  Spektrometrický Ge(Li) detektor musel být trvale chlazený kapalným dusíkem. Dewarovy nádoby pro kapalný dusík se vyráběly v mechanických dílnách ÚJV (bývaly tehdy často natřeny žlutou barvou). Při doplňování kapalného dusíku byla někdy trocha legrace, když Dewarova nádoba přetekla. Kapalný dusík pak vytekl na podlahu, kde se rozprskl do mnoha kuliček, které s "kouřením" (sraženou párou) běžely po celé laboratoři i po chodbě.
  Velmi erudovaný odborník na jadernou fyziku a spektrometrii O.Dragoun nás ve vedlejší laboratoři též seznámil s magnetickými a elektrostatickými spektrometry a ukázal nám na nich i precizní měření spekter elektronů, protonů a záření gama. Já jsem se později na pracovišti nukleární medicíny též podrobně zabýval radionuklidy, podařilo se mi změřit gama-spektra většiny důležitých radioisotopů (JadRadFyzika4.htm, část "Radionuklidy").
   Při zdlouhavých spektrometrických měřeních během své diplomové práce jsem na Oddělení jaderné spektrometrie ÚJV v Řeži několikrát zůstával i přes noc. Zvláštní bylo, že se tam někdy v jinak tiché noci velmi hlasitě ozýval cvrček. Byl schovaný někde za skříněmi na chodbě, nepodařilo se mi ho najít...
  Zabýval jsem se i teoretickou fyzikou, zvláště obecnou teorií relativity, astrofyzikou a kosmologií (později z toho vzešla kniha "Gravitace, černé díry a fyzika prostoročasu" a esej "Antropický princip aneb kosmický Bůh").
 Praha - pragocentrismus - elitářství
V Praze a okolí je jistě mnoho pěkných a zajímavých míst a slušných a korektních lidí. Mně však při pražském pobytu dost vadili "přechytralí", namyšlení a elitářští pražáci a konfrontační mezilidské vztahy, i mezi kolegy na pracovištích, universitách, ve vědě. Táhlo mě to spíš na Moravu... Po státnicích na MatFyzu jsem nastoupil jako fyzik na nově budované radioisotopové pracoviště - Oddělení nukleární medicíny v Ostravě-Porubě (asi 1/2 roku jsem ještě dojížděl na provizorní pracoviště do Paskova). Bylo to v té době největší a nejmodernější technikou vybavené pracoviště tohoto oboru ve střední a východní Evropě.
 Stanový tábor v přírodě
Universita UK měla (a má stále) v jižních Čechách u vesnice Albeř, poblíž Nové Bystřice (okres Jindřichův Hradec), zřízený stanový tábor. Z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice vede úzkorozchodná železniční trať, Albeř je předposlední zastávka před Novou Bystřicí. Tábor s dvěma řadami stanů byl u lesa nad rybníkem Osika. Naším instruktorem byl Doc. R.Rejšek z Katedry tělesné výchovy a sportu UK (jejíž pracovny sídlily v Opletalově ulici). Byl velice přátelský a sdílel s námi i různé hry, legrácky a rošťárničky - táboráky, společné skákání do vody a plavání kluků a děvčat bez plavek (v Praze jsme s R.Rejškem chodívali veslovat v kajacích a kanoích na Vltavu, se stanovištěm na Císařské louce).
  Na břehu rybníka Osika u malého lesíka byl plácek s můstkem z širokých dřevěných desek, ze kterého se skákalo do vody (sahal poměrně daleko do rybníka, ale i tak při skoku "šipkou" jsme se někdy dotkli dna...). Pobývali jsme tam většinou koncem května, chodili jsme plavat do rybníka, často "nudisticky". Na táboře jsme někdy chodili bez oblečení i před děvčaty, neměli jsme v tom vážnější zábrany, nereflektovali jsme to ani z erotického hlediska (ale jako biologickou přirozenost různých součástí našeho těla). A ani ony tomu nevěnovaly větší pozornost, do rybníka někdy chodily též v "rouše Evině". Tento "naturismus" se do pobytu v přírodě velmi dobře hodil.
Jednou jsem si takto zašel sám zaplavat v odpoledních hodinách, plavky a tenisky jsem nechal schované pod keřem, plaval jsem asi 300 m k protějšímu břehu. Když jsem tam doplaval, na břehu se na dece opalovaly dvě mladé dívky. Řekli jsme si "ahoj" a ony mne pozvaly abych vyšel z vody k nim na chvíli se usušit a zahřát na slunku. Já jsem řekl že nemohu, plavky jsem zanechal na břehu u tábora. Ony řekly že to nevadí, že mne "nepokoušou", ať klidně vyjdu z vody k nim. Po chvíli váhání jsem to udělal (na obrázku vpravo), natřeli mne opalovacím krémem, lehl jsem si na deku vedle nich. Chvilku jsme si povídali, já jsem jim řekl že jsem na Moravě vyrůstal u rybníků a u lesa, něco jsem jim řekl o Matematicko-fyzikální fakultě na které studuji a o zdejším stanovém táboře u Albeře.
  Ony říkaly že chodí na Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích. Teď jsou ještě zde, ale již dnes v podvečer budou odjíždět na prázdniny. Takže se již neuvidíme. Ale že jim teď mám něco nechat "na památku". To bych rád, ale já zde nic nemám, všechno jsem nechal na druhém břehu. Ale něco zde přece jen máš - a klepli mne jemně do varlat. Ale jak to chcete odtud dostat ven (zeptal jsem se naivně)? Snadno! - uměly to a za chvilku jsem je trochu postříkal spermatem. Zasmáli jsme se tomu (co jsem jim zanechal?), zavolaly na rozloučenou "ahoj - jsi šikovný kluk"! A já jsem spokojeně odplaval zpět k táboru...
        
Blízko lesa jsme si udělali topeniště ohrazené většími kameny. Já jsem se sekyrkou a pilkou zašel do hustšího lesa a uřezal tam několik menších suchých stromků. Nad ohněm jsme si pak opékali různé klobásky či špekáčky a v kotlíkách vařili guláš se zeleninou a houbami, nebo různé omáčky. A později večer jsme někdy zapálili i větší táborák, u kterého jsme si dlouho do noci povídali humorné příběhy, hráli na kytaru a zpívali trampské písně.
  V jednom roce, snad 1969 či 70, když jsme tam tábořili v týdnu kolem 10.května, přišlo náhlé ochlazení a napadlo asi 5 cm sněhu. Ráno kolem 7.hodiny jsme 4 kluci vyběhli ze stanů a zcela bez oblečení jsme ve sněhu běželi dolů k rybníku si "otužilecky" zaplavat. Voda v rybníku se v té zimě zdála být jako přiměřeně teplejší. Když jsme se vraceli zpátky, děvčata již byla ze stanů venku a se smíchem nás pozorovala. "Kluci, kde jste si zapoměli ptáky? - nejsou vám vidět pinďourky ani kulky!". V té zimě jsme byli tak zkřehlí, že se kůže hodně zcvrkla a genitálie se skoro úplně zanořily do břicha (je naznačeno na obrázku uprostřed; někdy nebyly vidět vůbec)... Ve stanu nám je třením suchým ručníkem a prohmatáním aspoň trochu zahřály. Pak jsme se oblékli a šli na snídani.
                
Během slunečného dne se tento dočasný sníh rychle rozpustil, zazelenala se tráva a my jsme se věnovali již jarním aktivitám v přírodě.
  Stanový tábor Albeř jsem si oblíbil též proto, že jsem od dětštví vyrůstal v krásné přírodě v Konici u rybníků a u lesa "Vzpominky.htm#RybnikPlavani ".

Studentská kolej 5.května
V Praze jsem bydlel na Koleji 5.května (zvaná též Švehlova kolej, neboť její výstavbu ve 20.letech inicioval tehdejší předseda vlády Antoním Švehla), na rozhraní Vinohrad a Žižkova (ul. Slavíkova 22), kousek od náměstí Jiřího z Poděbrad. Není to též daleko pěšky z Hlavního nádraží, jde se do kopce Vozovou ulicí. Byla to nejlepší kolej v Praze, s perfektní architekturou, s kinem, divadelním sálem, menzou, kavárnou.
        
Dostali jsme pokoj v posledním - podkrovním - 5.poschodí, nevelký ale docela útulný, s klenutým stropem. Bydleli jsme tam spolu s kamarády Josefem Hlavicou a Pavlem Jeřábkem (kteří studovali matematiku), v některých letech i s Jardou Schrötterem.
  Kromě studia jsme jako mladí kluci začali občas i chodit do hospody a též jsme tropili různé drobné legrácky a "vylomeniny" :
 Hořlaviny, výbušniny, petardy
Někdy se pro zábavu zapalovaly různé hořlaviny, petardy a ohňostroje. Já jsem se jako student zajímal nejen o teoretickou fyziku, astrofyziku a kosmologii, ale i o chemii. Rád jsem vyráběl třaskavinu acetonteroxyd: v kádince se smíchal aceton s peroxydem vodíku a přilila se kyselina chlorovodíková nebo sírová. Vysrážel se acetonperoxyd, který klesl ke dnu, kapalina se pomalu vylila, bílý prášek se propláchl vodou a dal se pak na filtračním papíru usušit (při sušení se odpařuje plyn dráždivý pro oči). Někdy jsem též dělal jododusík (natřel se na podlahu a vybuchoval když se na něj stouplo). A jako "ohňostroj" jsem používal směs hliníkového prášku s manganistanem draselným. Tehdy se neprodávala žádná "zábavná pyrotechnika", všechno se vyrábělo po domácku a ručně se odpalovavalo. Muselo se to dělat opatrně, aby nedošlo k požáru nebo zranění.
Výbuch konzervy 
Na koleji 5.května za našich studentských dob jednou došlo ke kurióznímu výbuchu: Náš spolužák Zdeněk Kašlík si na večeři šel do kuchyňky ohřát konzervu s luncheon-meatem. Položil ji na plynový sporák a zapálil pod ní plamen. Avšak zapoměl ji aspoň částečně otevřít a odešel zpět na pokoj. Za asi čtvrt hodiny se ozvala hlasitá rána. Já jsem v té době dělal pokusy s třaskavinami, takže si spolužáci mysleli že jsem to udělal já. Šli jsme se podívat do kuchyňky a viděli jsme roztrženou konzervu a stěny i strop místnosti byly "ohozeny" žluto-hnědou břečkou, ze stropu ještě padaly kousky lunch-meatu...
 Kondomová anabáze, humorné recesní soutěže
Na koleji se někdy večer dělala tzv. "kondomová anabáze". Kondom (prezervativ) se naplnil asi 4 litry vody (na obrázku vlevo) a se zpěvem legračních písniček se s ním obcházely chodby na koleji. U dveří kamaráda, který měl na pokoji dívčí návštěvu, za zvolání "Ech, kondom pasé ! ", se kondom propíchl, praskl a voda se vyhrnula ke dveřím a protekla pod nimi i na pokoj...
      
Nebo se někdy pro legraci soutěžilo, kdo z nás dosáhne delšího dostřiku R spermatu při ejakulaci. Něco v nás ještě zůstáválo z legračních pubertálních let... Bylo při tom hodně smíchu, zvláště když tam jednou byly přítomny i dívky. Já jsem v tom byl jen slabý průměr (R cca 1,6 metru), ale někteří kamarádi dosáhli až 3 metry (záleželo též na momentální konstituci - hustotě - spermatu). Bylo to jen pro zábavu, na reprodukční ani sexuální aktivitu tato okolnost nemá žádný vliv.
  Z fyzikálně-mechanického hlediska se zde v zásadě jedná o vrh šikmý (vzhůru) v tíhovém poli Země s gravitačním zrychlením g~10m/s², při kterém počáteční rychlost v₀ tělesa svírá s horizontem určitý elevační úhel a (0°< a <90°). Trajektorie dráhy je parabola, jejíž souřadnice (x,y) spolu souvisejí rovnicí y = x tg a - g x²/2 v₀² cos²a . Maximální dosažená výška je y_max = v₀² sin²a/2g a délka neboli dostřel vrhu činí R = v₀² sin2a/g. Největší délka dostřelu je při úhlu a =45°. Při malých rychlostech (řádově m/s) je odpor vzduchu zanedbatelný. V daném případě ejakulace jsou všechny parametry - počáteční rychlost spermatu, hustota a hmotnost, elevační úhel, značně individuálně proměnné. Přesná predikce průběhu a trajektorie zde tudíž není možná.
  Při studiu, sportovních aktivitách, kulturních akcích, ve studentské koleji a na fakultě, jsem se setkával s mnoha spolužáky stejného věku, mladšími či staršími, s různými povahami, zálibami a názory. Co je zajímavé, nikdy jsem se nesetkal s jedním fenoménem o kterém se často píše - s homosexualitou. Ve svém okolí jsem neznal nikoho s takovým zaměřením. Může to být i tím, že jsem se o sex nikdy moc nezajímal. Ale přesto z toho usuzuji, že tato anomálie je méně častá, než se obecně myslí ..?..
Autorská omluva : 
Omlouvám se, pokud někoho ze čtenářů (kteří jsou ovlivněni náboženskými či jinýmu "mravnostními" předsudky dřívějších dob) některé obrázky nebo formulace negativně pohoršují. Není pro to žádný důvod, je to zde míněno v naprosté slušnosti a s použitím spisovné terminologie. Já jako fyzik jsem zvyklý všechny jevy v přírodě reflektovat objektivně, tak jak skutečně probíhají. Týká se to i skrytějších biologických struktur a činností, které se někdy považují za směšné...
  Ty "humorné alotrie" se většinou neprováděly na našem pokoji, ale sešli jsme se na některých jiných (např. u Vrati Langera, Pepu Sysla, Jardy Pláška, Zdeňka Kašlíka a pod.), kam jsme si večer donesli několik lahví piva a příp. i ostřejších nápojů...
  Toto všechno se dělalo jen velmi zřídka, pro recesi, zpestření a ve vstřícné přátelské atmosféře - "nám to nevadí, vydržíme to, je dobře když je občas nějaká sranda! ".

Vojtěch Ullmann