h1{font-size:18px;}

Studentská léta - gymnázium, universita

Studentské vzpomínky - humor mladých let

Gymnázium Litovel	Děkanát Matematicko-fyzikální fakulty	Kolej 5.května

Vedle odborných - profesních - pojednání z oblasti jaderné fyziky (Jaderná fyzika a ionizující záření), astrofyziky a kosmologie ("Gravitace, černé díry a fyzika prostoročasu", "Antropický princip aneb kosmický Bůh"), se ve svých literárních textech snažím případným zájemcům přiblížit i některé pěkné události a zážitky, kterých jsem byl svědkem nebo účastníkem. Z těch nejstarších vzpomínek to byly "Poezie života na venkově".
   V tomto krátkém článku bych si dovolil vrátit se o trochu méně let zpátky, do doby svých studentských let. O našich učitelích na základní škole ZDŠ v Konici jsem psal v pojednání "Vzpominky-Zajimava mista-Lide.htm#Ucitele". Od 6.třídy k nám do třídy kromě žáků z Konice chodilo i několik dětí z okolních vesnic - Křemence, Čunína, ...., Skřípova, Brodku, Jesence, Dzbele, .... .... Ve třídě nás bylo asi 25, o něco víc holek než kluků. O přestávkách se dělaly různé legrácky a nepřístojnosti. Házeli jsme po sobě třebas mokrou houbou, kreslili křídou neslušné obrázky, .... A často též drobné přátelské potyčky a šarvátky (drobné škrábance či modřiny po pádu se ale mohly vyskytnout), kterých se někdy účastnily i dívky.
  V rámci legrace se někdy s oblibou dělaly i údery do rozkroku, většinou slabé a neškodné. Já jsem jednou chytil, nevím již zda od kluka nebo holky, hodně silný kopanec přímo do varlat. Svíjel jsem se na zemi, sténal bolestí a bylo mi nevolno. A děvčata se mi ještě smála, považovala to za legrační příhodu. Nezazlívám jim to, nemohla vědět jak je to pro kluky stresující. Dovrávoral jsem do lavice a dlouho jsem si ruce držel stisknuté v rozkroku. Ve vyučovací hodině jsem se bál, abych nebyl vyvolán k tabuli, ještě asi půl hodiny se mi špatně chodilo. Pak to ale přešlo a všechno bylo O.K. - i já jsem se tomu zasmál, již jsem to též považoval za legraci. O tomto "faulování" je z legračního hlediska pojednáno též níže v pasáži "Kondomová anabáze, humorné recesní soutěže".
  Po skončení ZDŠ v Konici (r.1965) jsem nastoupil do gymnázia (s tehdy oficiálním názvem SVVŠ) v Litovli. Třídního učitele jsme měli profesora matematiky F.Procházku, fyziky prof. F.Geschwindera, chemie prof. .. Novotnou (ráda dělala chemické pokusy, při nichž to kouřilo, hořelo, bouchalo). Trochu svéráznou osobností byl prof. dějepisu a latiny ...Tincl, který rád dělal legrácky s děvčaty. Prof. tělocviku F.David měl též rád humor, při kterém někdy používal i lidové méně spisovné výrazy...
  Po maturitě na gymnáziu v r.1967 jsem začal studovat fyziku (na radu pana učitele Jáchyma) na Matematicko-fyzikální fakultě MFF UK v Praze. Na MFF fakultě jsme chodili do čtyřech budov. Především to bylo do dvou budov Ke Karlovu 3 a 5, kde byl děkanát, katedra fyziky a fyzikální ústav. Od těchto budov vedly dolů "Albertovské schody", šlo se pak kolem Botanické zahrady. Dále jsme chodili do budovy na Malostranském náměstí (z koleje 5.května dolů přes Žižkov a pak tunelem pod kopcem Vítkovem přes Thámovu ulici) a v Karlíně na přednášky z matematiky. Areál Troja v Holešovičkách se teprve začal stavět. Ti z nás, kteří se počínaje 3.ročníkem specializovali na jadernou fyziku, pak chodili i na Fakultu jadernou a fyzikálně inženýskou FJFI v Břehové ulici a jezdili do Řeže na Ústav jaderného výzkumu ÚJV (z nádraží se tam přes řeku chodilo po úzké kývající se lávce).
   Svou diplomovou práci na téma "Rentgen-fluoroscenční spektrometrie" jsem dělal v ÚJV Řež na Oddělení jaderné spektrometrie. Měřené vzorky se ozařovaly v jaderném reaktoru, já jsem je pak měřil na polovodičovém Ge(Li) spektrometru s mnohokanálovým analyzátorem a tehdy ručně - analogově - jsem je vyhodnocoval. Zajímavostí bylo, že mezi vzorky byly i historické exponáty krásných skleněných nádob, které jsem si půjčoval z Národního muzea. Zabýval jsem se i teoretickou fyzikou, zvláště obecnou teorií relativity, astrofyzikou a kosmologií (později z toho vzešla kniha "Gravitace, černé díry a fyzika prostoročasu" a esej "Antropický princip aneb kosmický Bůh").
  Po státnicích na matfyzu jsem nastoupil jako fyzik na nově budované Oddělení nukleární medicíny v Ostravě-Porubě (asi 1/2 roku jsem ještě dojížděl na provizorní pracoviště do Paskova).
 Stanový tábor v přírodě
Fakulta MFF UK měla (a má stále) v jižních Čechách u vesnice Albeř, poblíž Nové Bystřice (okres Jindřichův Hradec), zřízený stanový tábor. Z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice vede úzkorozchodná železniční trať, Albeř je předposlední zastávka před Novou Bystřicí. Tábor s dvěma řadami stanů byl u lesa nad rybníkem Osika. Naším instruktorem byl doc. R.Rejšek z katedry tělesné výchovy a sportu (jejíž pracovny sídlily na Opletalově ulici). Byl velice přátelský a sdílel s námi i různé hry, legrácky a rošťárny (táboráky, společné skákání do vody a plavání kluků a děvčat bez oblečení).
  Na břehu rybníka u malého lesíka byl plácek s můstkem z široké dřevěné desky, ze které se skákalo do vody. Pobývali jsme tam většinou koncem května, chodili jsme plavat do rybníka, často "nudisticky". Na táboře jsme někdy chodili bez oblečení i před děvčaty, nedělalo nám to vážnější zábrany, nebrali jsme to ani z erotického hlediska (biologická přirozenost různých součástí našeho těla). A ani ony tomu nevěnovaly větší pozornost, do rybníka někdy chodily též "v rouše Evině". Tento "naturismus" se do pobytu v přírodě velmi dobře hodil.
        
Jednou jsem si takto zašel sám zaplavat v odpoledních hodinách, plavky a tenisky jsem nechal schované pod keřem, plaval jsem asi 300 m k protějšímu břehu. Když jsem tam doplaval, na břehu se na dece opalovaly dvě mladé dívky. Řekli jsme si "ahoj" a ony mne pozvaly abych vyšel z vody k nim na chvíli se usušit a zahřát na slunku. Já jsem řekl že nemohu, plavky jsem zanechal na břehu u tábora. Ony řekly že to nevadí, že mne "nepokoušou", ať klidně vyjdu z vody k nim. Po chvíli váhání jsem to udělal (na obrázku vpravo), natřeli mne opalovacím krémem, lehl jsem si na deku vedle nich. Chvilku jsme se bavili, říkaly že jsou zde na prázdninách a v podvečer již budou odjíždět. A že jim teď mám něco nechat "na památku". Rád bych, ale já zde nic nemám, všecho jsem nechal na druhém břehu. Ale něco zde přece jen máš - a klepli mne jemně do varlat. Ale jak to chcete dostat ven? Snadno! - uměly to a za chvilku jsem je trochu postříkal spermatem. Zasmáli jsme se tomu (co jsem jim zanechal?), zavolaly na rozloučenou "ahoj - jsi šikovný kluk"! A já jsem spokojeně odplaval zpět k táboru...
  V jednom roce, snad 1969 či 70, když jsme tam tábořili v týdnu kolem 10.května, přišlo náhlé ochlazení a napadlo asi 3 cm sněhu. Ráno kolem 7.hodiny nás asi 5 vyběhlo ze stanů a zcela bez oblečení jsme ve sněhu běželi dolů k rybníku si "otužilecky" zaplavat. Když jsme se vraceli zpátky, děvčata již byla venku a se smíchem nás pozorovala. "Kluci, kde jste zapoměli ptáky? - nejsou vidět šulini ani kulky!". V té zimě jsme byli tak zkřehlí, že se kůže hodně zcvrkla a genitálie se skoro úplně zanořily do břicha... Ve stanu nám je třením suchým ručníkem a prohmatáním teplýma rukama aspoň trochu zahřály. Pak jsme se oblékli a šli na snídani.

Studentská kolej 5.května
V Praze jsem bydlel na Koleji 5.května (zvaná též Švehlova kolej, neboť její výstavbu ve 20.letech inicioval předseda vlády Antoním Švehla), na rozhraní Vinohrad a Žižkova (ul. Slavíkova 22). Byla to nejlepší kolej v Praze, s perfektní architekturou, s kinem, divadelním sálem, menzou, kavárnou. Dostali jsme pokoj v posledním - podkrovním - 5.poschodí, malý ale docela útulný, s klenutým stropem. Bydleli jsme tam spolu s kamarády Josefem Hlavicou a Pavlem Jeřábkem (kteří studovali matematiku).
        ..... obrázek......
  Jako mladí kluci jsme kromě studia začali občas chodit i do hospody a též jsme tropili různé legrácky a "vylomeniny" :
 Kondomová anabáze, humorné recesní soutěže
Na koleji se někdy večer dělala tzv. "kondomová anabáze" - kondom se naplnil asi 4 litry vody (na obrázku vlevo) a se zpěvem nespisovných písniček se s ním obcházely chodby na koleji. U dveří kamaráda, který měl na pokoji dívčí návštěvu, se kondom propíchl špendlíkem, praskl a voda se vyhrnula ke dveřím a protekla pod nimi i na pokoj...
        (kliknutím se zviditelní obrázky Penis.jpg, pak <-)
Nebo se někdy pro legraci soutěžilo, kdo z nás dosáhne delšího dostřiku spermatu při ejakulaci. Něco nám ještě zůstáválo z legračních pubertálních let (na obrázku je ukázáno, jak se z klidového stavu penisu, přes erekci, dojde až k ejakulaci). Bylo při tom hodně smíchu, zvláště když tam byly přítomny i dívky. Já jsem v tom byl jen slabý průměr (cca 1,6 metru), ale někteří kamarádi dosáhli až 3 metry. Bylo to jen pro zábavu, na reprodukční ani sexuální aktivitu tato okolnost nemá žádný vliv.
Autorská omluva: Omlouvám se, pokud někoho ze čtenářů (kteří jsou ovlivněni náboženskými či jinýmu "mravnostními" předsudky dřívějších dob) některé obrázky negativně pohoršují. Není pro to žádný důvod, je to zde míněno v naprosté slušnosti. Já jako fyzik jsem zvyklý všechny jevy v přírodě reflektovat objektivně, tak jak skutečně probíhají. Týká se to i biologických struktur a činností, včetně našeho těla, jehož součástí jsou i genitálie...
          
Jednou se domluvila i poněkud pochybná soutěž, kdo vydrží silnější úder do varlat. Já jsem s tím neměl větší problém (měl jsem trochu vyšší práh tolerance bolesti), při středním úderu jsem se jen předklonil v pase, při hodně silném jsem se sice na chvilku složil, ale hned jsem vstal a dál normálně fungoval. Někteří kluci na to byli ale citlivější, úplně je to paralyzovalo. Již při středně silném úderu se zhroutili, s kvílením se svíjeli na zemi a někdy i na chvíli bolestí omdleli (delší dobu pak zůstali ležet na zemi, obtížně vstávali; někdy trochu pomohlo, když jim dívky jemně promasírovaly nakopnutá varlata). Když se trochu zotavili, zasmáli se tomu a někteří byli ochotni si to i zopakovat (opakované nárazy do varlat postupně navodí rezistenci a toleranci i k silnějším úderům)... U nás se nikdy nic vážnějšího nestalo, všichni se z dočasného kolapsu brzy zotavili, zcela bez následků.
  Toto všechno se dělalo jen velmi zřídka, pro recesi, zpříjemnění a ve vstřícné přátelské atmosféře - "nám to nevadí, vydržíme to, je dobře když je občas nějaká legrace!".

Vojtěch Ullmann